11/09 - 10:00 Čimice
		11/09 - 16:00 Kolín
		11/09 - 15:00 Malešice
NIZ		11/09 - 16:00 Nové Strašecí
		11/09 - 16:00 Čimice
		11/09 - 16:00 ASF Palmovka
CON		11/09 - 15:00 ANS Most
	LOU	11/09 - 16:00 Litoměřice
		12/09 - 14:00 Loba Palmovka
	NIZ	12/09 - 15:00 Mladá Boleslav
		12/09 - 10:00 Loba Palmovka
		12/09 - 10:00 Čimice
		12/09 - 16:00 Stadion mládeže UNL
	CON	12/09 - 11:00 Lužiny
		12/09 - 15:00 Rakovník
		ODLOŽENO

		11/09 - 14:00 Kolín
		11/09 - 12:00 Kolín
		11/09 - 14:00 Asfalt - Palmovka
		11/09 - 10:00 Loba - Palmovka
		11/09 - 10:00 Asfalt - Palmovka
		ODLOŽENO
		11/09 - 12:00 Loba - Palmovka
		12/09 - 09:00 Kolín
		12/09 - 09:00 Asfalt - Palmovka
		12/09 - 12:00 Čimice
		12/09 - 13:00 Malešice
		12/09 - 12:00 Loba - Palmovka
		12/09 - 15:00 Malešice
		ODLOŽENO

Nenalezeny žádné záznamy...

Bratři Rudovi se shodují: Top týmy v Praze by se měly spojit

Na podzim byl mladší z bratrů Tomáš na střídavém startu v Ďáblech, a tak spolu stihli odehrát čtyři utkání. V jarní části Lukáš zůstal věrný pekelníkům a Tomáš posílil Kovo, které je na samém chvostu extraligové tabulky. Oba mají úplně jiné starosti. Lukáš prahne po úspěchu v play-off a Tomáš doufá, že se Kovo v extralize udrží.

Tomáš hraje hokejbal už od mládí a Lukáš pouze několik posledních sezon. Jak jste se k tomuto sportu vůbec dostali?

Tomáš: S Mírou Burešem a s Milanem Klikou jsme denně chodili hrát v Čimicích na hřiště, které jsme měli za barákem. Když nám bylo asi 14, tak jsme zfanatizovali asi třicet dětí z okolí a založili vlastní tým, ze kterého postupně vzniklo Spectrum Praga.

Lukáš: Prvně jsem začal někdy v juniorech na bráchovu prosbu, abych mu pomohl s kamarády vybojovat pro Spectrum extraligu. Sem tam jsem si zahrál i v mužích, ale příležitostí bylo pomálu. Další ročník jsem odehrál za rezervu Kova. Poté jsem se z hokejbalu zhruba na 6 let vytratil, až mě loni pozval do přípravy trenér Ďáblů Michal Teplý. Nabídka mě potěšila, a tak jsem se zapojil.

Probíráte doma často hokejbal? Jaká jsou nejčastější témata?

Tomáš: Ani moc ne, zeptám se ho, jak hráli. Někdy se pobavíme o systému či taktických věcech. Luky s tím má obrovské zkušenosti z floorbalu a hokeje, takže si často nechám poradit.

Lukáš: Většinou si doma zanadávám sám na sebe, co jsem zvoral, a co se povedlo a krom psa jiného posluchače než bráchu nemám. Bavíme se většinou o tom, jak se nám zadařilo a jaký máme ze svých výkonů pocity.

Tomáš je momentálně na hostování v extraligovém Kovu a Lukáš hraje za Ďábly. Jak byste hodnotili sourozencův tým?

Tomáš: Zkusím charakterizovat A-tým, do ostatní struktury nevidím. Ďáblové jsou silní, ale tým po kvalitativní stránce převážně táhnou 20 až 22 letí velice talentovaní kluci, kteří jsou však částečně náladoví. Ďáblové mají v týmu čtyři obrovské talenty, dle mého názoru jen jeden pochopil, že hraje kolektivní sport a obrovsky hokejbalově vyrostl za posledních 6 měsíců… Věřím, že i ostatní to brzy pochopí. Na druhou stranu jsem byl stejný, takže pro to mám i částečné pochopení. Obrovský přínos mají pro tým Marek Lehner a Míra Bureš, oba dva jsou střelci a rozhodli většinu zápasů, ke kterým jsem na podzim nastoupil. Tyhle dva hráče považuji za Alfu a Omegu celého týmu.

Lukáš: Já, abych pravdu řekl, nemám přehled o Tomášových družstvech. V Hradci hraje s několika výbornými spoluhráči. I v jeho věku se od nich stále má co učit. Nyní přišel pomoci Kovu pozvednout herní projev, ale tam nemám co hodnotit.

Je váš nějaký určitý sen nebo cíl si zase zahrát spolu v jednom mužstvu?

Tomáš: Sen asi ne, ale baví mě to s ním hrát, po taktické stránce je na tom super – škoda jen, že mu to občas uskočí z hokejky. Na druhou stranu to chápu, mám stejný problém, když si s ním jdu zahrát floorbal.

Lukáš: Je radost s ním hrát. Je neustále v pohybu, přesně vím, kam si naběhne a jak potřebuje dostat přihrávku. Abychom si spolu zahráli, musel bych pořádně máknout. Tomáš bývá tahounem družstva a já jsem spíš ten dříč na hraně sestavy.

Tomáš byl i na MS U20 na Slovensku. Jak si prožíval jeho vrcholový šampionát? Jak velkou má podle tebe šanci se jednou dostat do reprezentačního “áčka“?

Lukáš: Na Slovensko jsem bohužel nemohl ze školních a pracovních důvodů odcestovat, ale celý šampionát jsem sledoval na dálku. Hlavně díky tátovi, který byl přítomen a zásoboval mě podrobnými informacemi. Šanci dostat se do reprezentačního „áčka“ má, pokud se mu vyhnou zranění. Máme trošku nevýhodu, jsme menší hráči, a ti to mají na tak vysoké úrovni vždy o něco těžší.

Lukáš se i mimo hokejbalu věnuje také floorbalu. Do čeho je více zapálený?

Tomáš: Dlouhá léta to byl floorbal, ale poslední dvě sezóny se snaží více tady. Přeci jen v hokejbale toho zatím moc nedokázal, tedy krom stříbra v juniorské lize.

Jaký je váš názor na hokejbal, jako rozvíjející se sport? Upadá, nebo spíše se přibližuje populárnějším sportům?

Tomáš: Jsou tu tendence sport rozvíjet, avšak v Praze spíše upadá. Pevně doufám, že v Praze se lidé postupně domluví na spolupráci a postaví pouze jeden seniorský tým v extralize, který bude pro nejlepší hráče v Praze. Jsem přesvědčený, že pokud by se to stalo, Praha může hrát o titul. Nedávno jsme se bavili na toto téma s Leošem Gerlichem. Dali jsme dohromady imaginární tým 3 brankářů a 22 hráčů z hráčů do pole pouze z Prahy (Park, Kovo, Ďáblové a Hostivař). Na druhou stranu každý z výše uvedených týmů musí i nadále pracovat s mládeží alespoň tak, jak to dělá doposud. Sám mám v hlavě několik myšlenek, jak oslovit mládež a děti na základních školách a pevně věřím, že v následujících letech najdu čas tyto myšlenky také realizovat.

Lukáš: Hokejbal stejně jako ostatní sporty bude mít nejvíce problémů s mládeží. Přitáhnout mladší děti na hokejbal není vůbec jednoduché a vidíme nyní i ve všech ostatních sportech problém v práci s mládeží. Takže po sportovní stránce dojde určitě ke stížení situace. Je na vedení hokejbalového svazu, jak se situací popere po marketingové a finanční stránce, aby se podmínky zlepšily a přitáhlo se k tomuto sportu více zájemců, jak z oblasti mládeže, tak médii, partnerů a sponzorů. Jeden elitní pražský celek by tomu určitě napomohl.

Má Kovo šanci udržet se v extralize?

Lukáš: Abych pravdu řekl, tabulky nesleduji. Osobně chodím z utkání do utkání a na konci ročníku uvidíme, na co nám naše výkony stačily. Rád bych, aby se Kovo zachránilo, protože mám k tomu družstvu vztah z minulosti a samé pozitivní vzpomínky. Nakoukl jsem do tabulky a prohlédl rozpis zbývajících utkání. Růžově to nevypadá. Kovo by muselo předvést několik překvapivých výsledků. Je to sport, míček je kulatý.. Uvidíme po posledním kole.

A Ďáblové se do extraligy probojovat?

Tomáš: Jsem optimista, takže ano. Na druhou stranu, tým má šanci hrát extraligu dlouhodobě pouze pokud se stane to, co jsem uvedl výše a mně osobně je asi jedno, zda se tým bude jmenovat Ďáblové, Park nebo jinak. Stejně jsme pro všechny Praha. Několikrát se mi dokonce stalo, že když jsem hrál za Ústí nebo v Hradci, tak Park byl v šatně označen jako KOVO, což mě pobavilo. Na druhou stranu to ukazuje přesně to, co jsem napsal výše. My jsme PRAHA.

Jaké máte hokejbalové cíle?

Tomáš: Zůstat zdraví, vyhrát extraligu v Hradci a v Praze, hrát dobrý hokejbal.

Lukáš: Odehrát každé utkání na sto procent svých možností. Hodilo by se mi dohrát alespoň jeden ročník bez zranění.

Hráli jste proti sobě někdy soutěžní zápas? Jaké to je nastoupit proti sobě?

Tomáš: Snad jen letos před sezónou v přípravném utkání Ďáblové x Hradec. Raději hraji s ním…

Lukáš: Je to zajímavé, více si ho na hřišti všímám. Vím co hraje, nedostane ani metr zadarmo. Tom hraje vyšší soutěže, takže se potkáme maximálně při přípravných zápasech.

Jaké jsou největší hokejbalové slabiny bráchy?

Tomáš: Neumí nic – je to florbalista…

Lukáš: To si nechám pro sebe a použiju to proti němu při případném vzájemném utkání - poletí na prkna (smích)

A naopak přednosti?

Tomáš: Má velký auto, tak sveze hodně spoluhráčů na venkovní zápasy…

Lukáš: Má slušnou střelu, občas i doletí k bráně. Když proti němu nastoupí starší kluci, občas i někoho předběhne.